Vancomycini hydrochloridum

Vankomyciniumchlorid

Je to hydrochlorid směsi příbuzných glykopeptidů obsahující hlavně monohydrochlorid kyseliny (S_a)-(3S,6R, 7R,22R,23S,26S,36R, 38aR)-44-{[2-O-(3-amino-2,3,6-trideoxy-3-C-methyl-α-L-lyzohexopyranosyl)-β-D-glukopyranosyl]oxy}-22H-8,11:18,21-dietheno-2,3,4,5,6,7,23,24,25,26,36,37,38,38a--tetradekahydro-7,22,28,30,32-pentahydroxy-10,19-dichlor23,36-(iminomethano)-3-(karbamoyl-methyl)-13,16:31,35-dimetheno-6-[(2R)-4-methyl-2(methylamino)valeramido]-2,5,24,38,39--pentaoxo-1H,16H[1,6,9] oxadiazacyklohexadecino [4,5m]-[10,2,16]-benzoxadiazacyklotetrakosin-26--karboxylové (vankomycin B). Látka je produkována určitými kmeny mikroorganismu Amycolatopsis orientalis nebo se získává jinými způsoby. Účinnost je nejméně 1050 m.j. v miligramu, počítáno na bezvodou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. Hodnotí se chromatogram ze zkoušky Vankomycin B, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a jeho Absorbance (2.2.25) měřená při 450 nm není vyšší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 2,5 až 4,5. Měří se následující roztok: 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vankomycin B. Nejméně 93,0 %.Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. Porovnávací roztok. 5 mg vankomyciniumchloridu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R a zředí se jí na 10 ml. 24 h se zahřívá na 65 °C a nechá se zchladnout.

Roztoky se použ~í do 4 h od přípravy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
• mobilních fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min a následujících složení:
  • mobilní fáze A - k 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3,2 kyselinou fosforečnou R; k 920 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 70 ml acetonitrilu R,
  • mobilní fáze B - ke 4 ml triethylaminu R se přidá 1996 ml vody R a pH se upraví na 3, li kyselinou fosforečnou R; k 700 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tetrahydrofuranu R a 290 ml acetonitrilu R,
• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,  
• injektorové smyčky, 20, u1.

Chromatogramy se zaznamenávají za následujících podmínek. Nejprve se kolona promývá mobilní fází A. Po 13 min se použije gradientová eluce a koncentrace mobilní fáze B se zvyšuje o 11 % (V/V)/min. Nakonec se 4 min promývá mobilní fází B.

Nastříkne se zkoušený roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu tohoto roztoku k šumu není menší než 5. Nastříkne se zkoušený roztok (b) . Zkoušku lze hodnotit, jestliže faktor symetrie píku vankomycinu je nejvýše 1,6. Nastříkne se porovnávací roztok. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky j e alespoň 5,0. Nastříkne se Zkoušený roztok (a).

Obsah vankomyciniumchloridu B v procentech se vypočte ze vzorce:

v němž značí:

A_b - plochu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídajícího vankomycinu B,
A_t - součet ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídajících nečistotám.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) předepsanou ve zkoušce Vankomycin B.

Odděleně se nastřikují zkoušené roztoky (a), (b) a (c).

Obsah jednotlivých nečistot v procentech se vypočte ze vzorce:

v němž značí:

A_i - plochu píku nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A_b - plochu píku odpovídajícího vankomycinu B na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
A_t - součet ploch píků odpovídajících nečistotám na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Obsah žádné nečistoty není větší než 4,0 % a celkový obsah nečistot není větší než 7,0 %. Nepřihlíží se k píkům s plochou, která je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 3 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení účinnosti.

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití vankomyciniumchloridu CRL jako referenční látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,
• prostá bakteriálních endotoxiny.

Separandum.

Nečistoty

1. N-demethylvankomycin,
2. desamidovankomycin,
3. aglukovankomycin,
4. desvankosaminylvankomycin.