Amoxicillinum natricum

2000

Sodná sůl amoxicilinu

Je to natrium-(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3, 3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H18N3NaO5S.

Výroba

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové ve výrobku, vyhovuje následující zkoušce.

Kyselina 2-ethylheganová (1.4.28). Nejvýše 0,8 %.

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky dimethylanilinu v látce a/nebo postupem využívajícím výchozí materiály nebo meziprodukty, které obsahují zbytky dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce.

N, N-dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 µg/g.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bilý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v ethanolu, velmi těžce rozpustná v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, promíchá se a nechá se 10 min ve vodě s ledem. Zfiltruje se, krystaly se promyjí 2 ml až 3 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9), potom se suší 30 min při 60 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). se shoduje se spektrem trihydrátu amoxicilinu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b).25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 l, tl každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 gll), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

3. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 rnl formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarví . Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.
4. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok ihned po rozpuštění neopalizuje intenzívněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok může vykazovat počáteční, ale přechodné růžové zbarvení. Po 5 min není Absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10, 0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +240° až +290°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62, 5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 gn) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku amoxicilinu. Nastříkne se 50 µl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku amoxicilinu se použije následující lineární gradient. jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Tři nejdůležitější píky eluované po hlavním píku odpovídají amoxicilin-diketopiperazinu, dimeru amoxicilinu (nečistota J; n = l) a trimeru amoxicilinu (nečistota J; n= 2) a vztaženo k hlavnímu píku mají relativní retenční čas asi 3,4, 4,1 a 4,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3 %); plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než devítinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (9 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 ~g Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3, 0 %;stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoginy (2.6.14, Metoda C). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, obsahuje nejvýše 0,25 m.j./mg amoxicilinu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 0,20 g trihydrátu amoxicilinu R se přidá 1, 0 ml vody R. Třepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný zředěný RS do vzniku roztoku. Hodnota pH roztoku je asi 8,5. Roztok se nechá 4 h stát při teplotě místnosti. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního priuněru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm},
• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
• mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (1 + 99) s upravenou hodnotou pH na 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,
• mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (20 + 80) s upraveným pH na hodnotu 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž je poměr fází A : B 92 : 8. Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku Ize hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi pi7cy odpovídajícími amoxicilinu a cefadroxilu je nejméně 2, 0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní poměr pro první pílr (atttoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastrílaze se 50 µl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píka k šumu byl nejméně 3. Nastnlrne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a}.

Procentuální obsah sodné soli amoxicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu amoxicilinu číslem 1,060.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,
• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),
2. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2S)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo [3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin),
3. kyselina (4S)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karbo-xylová (diketopiperaziny amoxicilinu),
4. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny amoxicilinu),
5. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny amoxicilinu),
6. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol,
7. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3,3dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová [L{4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin],
8. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová,
9. kyselina (2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová,
10. ko-oligomery amoxicilinu a peniciloových kyselin amoxicilinu,
11. oligomery peniciloových kyselin amoxicilinu.