Cefazolinum natricum
Sodná sůl cefazolinu
| C16H15N2NaO6S2 | Mr 476,48 | CAS 27164-46-1 |
Je to Sodná sůl kyseliny (6R, 7R)-3-[(5-methyl-1,3, 4-thiadiazol-2-yl)thiomethyl]-8-oxo-7-[2-(1H-tetrazol-1-yl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4, 2,0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno nabezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101, 0 % sloučeniny C16H15N2NaO6S2.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je snaďno rozpustná ve vodě, velmi těžc e rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (D, 067 mol/l).
Porovnávací roztok (a). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg sodné soli cefazolinu CRL a 20 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (D, 067 mol/l).
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku octanu amonného R (150 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou ledovou R na hoďnotu 6,2, (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,15.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -15° až -24°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm. Specifická absorbance v maximu je 260 až 300, počítáno na bezvodou látku.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZ54 silanizovaného R.
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zřeďí vodou R na 100 ml.
Na vrstvu se nanese v proudu dusíku odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm, pak se vystaví působení jodových par v těsnící nádobě, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).
N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.
Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. K 1,00 g se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe . V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.
Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a žredí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1, 0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zábrusem přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře zátkou a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se vrchní vrstva.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %;stanoví s 0,300 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhoďného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxiny v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b).5,0 mg sodné soli cefuroximu CRL se rozpustí v 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cefazolinu a cefuroximu je nejméně 2,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hoďnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefazolinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.
Obsah sodné soli cefazolinu se vypočítá v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněnapřed světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
Nečistoty