Český lékopis 1997

Cefoxitinum natricum

Sodná sůl cefoxitinu

 

C16H16N3NaO7S2   Mr 449,43 CAS 33564-30-6

Je to soďná sůl kyseliny (6R, 7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyldo[4,2, 0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C16H16N3NaO7S2

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem rodné soli

    cefoxitinu CRL.

  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HFZSa silanizovaného R.

    Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (D, 067 mol/l).

    Porovnávací roztok (a). 20 mg rodné soli cefoxitinu CPcL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg rodné soli cefoxitinu CRL a 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

    Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (154 gn), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou RS, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  3. Asi 2 mg se přenesou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je světlehnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.
  4. Vyhovuje zkoušce (a) na soďík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +206 ° až +214 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zřeďí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 236 nm a široké absorpční maximum při 262 nm; specifická absorbance v širokém maximu j e 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b).20,0 mg kyseliny (2-(2-thienyl)octové) R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru talc, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefoxitinu je nejméně 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah sodné soli cefoxitinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

Nečistoty

  1. bis(dicyklohexylamoniová)sůlkyseliny3-karbamoyloxymethyl-7-(5-karbamoyl-5-tosyl-amino-pentanamido)-7-methoxy-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2, 0]okt-2-en-2-karboxylové,
  2. kyselina(6R, 7S)-7-methoxy-3-methoxykarbonylaminomethylkarbamoyloxymethyl-8-oxo-7-[2(2--thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo [4,2, 0] okt-2-en-2-karboxylová,
  3. kyselina(6R, 7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2-thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyklo[4,2, 0]okt-3-en-2-karboxylová,
  4. kyselina 2-(2-thienyl)octová.