Cefoxitinum natricum
Sodná sůl cefoxitinu
C16H16N3NaO7S2 | Mr 449,43 | CAS 33564-30-6 |
Je to soďná sůl kyseliny (6R, 7S)-3-karbamoyloxymethyl-7-methoxy-8-oxo-7-[2-(2thienyl)acetamido]-5-thia-1-azabicyldo[4,2, 0]-2-okten-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,5 % až 101,0 % sloučeniny C16H16N3NaO7S2
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek, velmi hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek. A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).
cefoxitinu CRL.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (D, 067 mol/l).
Porovnávací roztok (a). 20 mg rodné soli cefoxitinu CPcL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7, D (0,067 mol/l). Porovnávací roztok (b). 20 mg rodné soli cefoxitinu CRL a 20 mg sodné soli cefazolinu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 µl každého roztoku a vyvíjí směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (154 gn), jehož pH bylo předem upraveno na 6,2 kyselinou octovou RS, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 5 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 7,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +206 ° až +214 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.
Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zřeďí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydrogenuhličitanem sodným RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 236 nm a široké absorpční maximum při 262 nm; specifická absorbance v širokém maximu j e 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %;stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. endotoxiny v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli cefoxitinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b).20,0 mg kyseliny (2-(2-thienyl)octové) R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru talc, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku cefoxitinu je nejméně 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.
Obsah sodné soli cefoxitinu se vypočítá v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
Nečistoty