Minocyclini hydrochloridum

1999

Minocykliniumchlorid

Je to (4S,4aS,5aR,12aS)-(7-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-2-karbamoyl-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-4-yl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,5 % sloučeniny C₂₃H₂₈ClN₃O₇.

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GFZS4 pro TLC R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 9,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).5 mg minocykliniumchloridu CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

2. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne jasně žluté zbarvení. Roztok se opatrně přidá do 2,5 ml vody R; zbarvení se změní na bledě žluté.
3. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,100 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než stupeň 4 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Světlo absorbující nečistoty. Měření se provede do 1 h po přípravě roztoku. Měří se Absorbance (2.2.25) roztoku S při 560 nm; absorbance není vyšší než 0,06.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříknou se odděleně porovnávací roztoky (b) a (c). Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně 1, Snásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího 4epiminocyklinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %); plocha žádného píku nacházejícího se mezi pikem rozpouštědla a pikem 4epiminocyklinu nebo jakéhokoliv píku na sestupné části hlavního píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %) a součet ploch takových píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (l0~ug.Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena kvýrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxiny v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. 5 ml tohoto roztoku se 60 min zahřívá na vodní lázni a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 25 ml mobilní fáze.

Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 3 h od přípravy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatograjii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku edetanu disodného R (4 gn), dimethylformamidu R a roztoku štávelanu amonného R (28 g/l) (25 + 27 + 50) a jejíž pH bylo upraveno roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu R (104 g/l) na hodnotu 7,0, průtoková rychlost je 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 280 nm,  
• injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku minocyklinu nejvýše 1,5 oIo a jestliže počet teoretických pater vypočítaný z píku minocyklinu je nejméně 15 000 na metr. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Obsah C₂₃H₂₈ClN₃O₇ se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,
• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. R¹ = N(CH3)2, R² = H, R³ = N(CH3)2: (4R,4aS,5aR,12aS)-4, 7-bis(dimethylamino)-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a, 6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (4-epiminocyklin),
2. R¹ = H, R² = N(CH3)2, R³ = H: (4S,4aS,5aR,12aS)-4-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (sancyklin),
3. R¹ = NHCH3, R² = N(CH3)2, R³ = H: (4S,4aS,5aR,12aS)-4-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-7-methylamino-1,11-dioxo-1,4, 4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (7-monodemethylminocyklin).