Rifamycinum natricum
1998
Sodná sůl rifamycinu
| C37H46NNaO12 | r 719,76 | CAS 15105-92-7 |
Je to (12Z,14E,24E)-(2S,16S,17S,18R,19R,20R,21S,22R,23S)-21-acetoxy-l, 2-dihydro-6,9,17,19-tetrahyároxy-23-methoxy-2,4,12,16,18,20,22-heptamethyl-1,11-dioxo-2,7-(epoxypentadeka[1,11,13]trienimino)nafto[2,1-b]furan-5-olat sodný; monosodná sůl rifamycinu SV, získaná chemickou přeměnou rifamycinu B, který se tvoří při růstu určitých kmenů mikroorganismu Amycolatopsis mediterranei. Rifamycin SV se může také získat přímo z určitých mutantů Streptomyces mediterranei. Účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu, počítáno nabezvodou látku.
Výroba
Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky. Použitý výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že látka, bude-li zkoušena, vyhoví následující zkoušce:
Zkouška na neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříknou 4 mg rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R
Vlastnosti
Jemný nebo slabě zrnitý červený prášek. Je dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0. Měří se následující roztok: 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.
Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se na 100,0 ml čerstvě připraveným tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (1), do něhož byla bezprostřeďně před použitím přidána kyselina askorbová R (1 g/l). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným tlumivým roztokem s kyselinou askorbovou na 50,0 ml a nechá se 30 min stát. Roztok vykazuje absorpční maximum při 445 nm. Specifická absorbance v maximu j e 190 až 210, počítáno na bezvodou látku.
Rifamycin B, rifamycin S a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostřeďně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hoďnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg rifamycinu B CRL a 40,0 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b).25 mg zkoušené látky a 8 mg rifamycinu S CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (3,9 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0, a acetonitrilu R a zředí se touto směsí na 250,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
| Čas (min) |
Mobilní fáze A % (V/V) |
Mobilní fáze B % (V/V) |
Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 40 | 80 → 20 | 20 → 80 | lineární gradient |
| 40 - 45 | 20 | 80 | izokraticky |
| 45 - 47 | 20 → 80 | 80 → 20 | lineární gradient |
| 47 - 55 | 80 | 20 | znovuustalování |
Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se látky eluují v následujícím pořadí: rifamycin B, rifamycin SV, rifamycin S. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku rifamycinu S na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky rifamycinu SV a rifamycinu S je nejméně 5,0. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu B větší než plocha píku rifamycinu B na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího rifamycinu S není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 % ); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků rifamycinu B a rifamycinu S, není větší než plocha píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy píku rifamycinu S na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 D g Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 12,0 % až 17,0 %;stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce nabakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxiny v miligramu.
Stanovení účinnosti.
Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
Nečistoty